Odlet do Izraele a má osobní prohlídka

Letěla jsem do Izraele s izraelskou leteckou společností a to jsem si trochu naběhla. Pokud letím s EL AL je to zážitek. Před odbavením probíhají bezpečnostní pohovory, chce to mít pevné nervy. Pracovnící provádějící bezpečnostní pohovory, to berou hodně vážně.Nesmí člověka překvapit otázky, které jsou mu pokládány. Otázky typu kdy jste se narodili, kde byl vydán pas, v kterém roce, pokolikáte letíte do Izraele, co tam budete dělat, patří k těm normálním. Tady ještě je člověk naprosto klidný. Ale pak nastávají otázky typu jestli zavazadlo, které máte je vaše, jestli jste si ho balil sám, kdo vám zaplatil letenku, jakou škoilu máte vystudovanou, čím se živíte, jakou knížku jste naposledy četli o Izraeli...... a kdo ví co ještě. Já jsem celkem člověk flegmatický a na to jsem doplatila, nevěděla jsem v kterém městě mi byl vydán pas. Měnily jsem nám okresy, kde bydlím a tak jsme si nebyla jistá, jestli ho mám vydaný ještě ve FM a nebo Ostravě a proto jsme byla podezřelá a šla  na osobní prohlídku. To byl zážitek, velmi pečlivá osobní prohlídka. Byla jsme tam 1,5 hodiny prohrabali my všechny zavazadla, prohlíželi každou nabíječku, pořád mi zapínali a vypínali mobil, foťak, noťas. A příruční zavazaldo mi přinesli až ke vstupu do letadla, co kdyby jsme si v gate něco do batohu dala, třeba menší bombu:-(((.  Let proběhl dobře a v Izraeli bylo ten den 20 stupňů tepla.

Po dlouhé době

Za tři měsíce co jsem nevyplodila ani řádku, se stalo spousta věci milých i nemilých.
Největší  zážitek s poslední doby je můj lednový pobyt v Izraeli :-). Stihla  jsem to v mezičase mezi všemi chorobami. 14 dní jsem byla zdravá !!!
V prosinci jsme měla prasečí chřipku, na začátku ledna zánět dutin, v únoru jsme chytla nějakého vira a teď bojuju s urputnou rýmou a kašlem.
O Izraeli bude článek zvlášť. Jen doporučuji pokud letíte s Prahy letět s ČSA a ne s EL Al. Osobní kontrola není nic moc.

Udělala jsem si radost

Po dnešní návštěvě místního špitálu, jsem si chtěla zlepšit náladu. Koupila jsem si 3 knížky jen za 312 Kč.-))). Výhodný nákup,máme doma hrozně málo knih.
Horší je z našeho mládého dostat, co chce k vánocům. Puberta je šílená věc. Nejvíce by ho potěšily peníze, ale to není dárek. A zase nějaký spejšl mobil, to se nám kupovat nechce, když za půl roku bude úplně out. Známe své lidi.
Když byl malý dobře se mu nakupovaly dárky, jenže co téměř 15letému klukovi koupit. Počítač dostal minulý rok jako hlavní dárek, ten starý už byl skutečně nepoužitelný. Ale každý rok nemůže dostávat takové veledary.

Měla jsem blbý nápad

Ráno jsem se rozhodla upéct domácí housky. Já osoba nezručná, ač jsem pravák, mám obě ruce levé. To jsou nápady:-))).
Rodinka z toho měla radost a stále se ptala kdy už to bude. Jindy pečivo považují za téměř nepoživatelnou potravinu.
Byly šišaté, ale jedlé.

Taky špeky z neurologie

Když je Wlčice tak pěkně popisuje. Přidám i své. Druhý konec republiky Ostrava, ale zážitky podobné. Marně při svých toulkách po neurologických ambulancích a odděleních přemýšlím, co se vůbec na neurologii léčí -((. Všude jsem za bílou vránu.
Nejvíce mě dostala hospitalizace v naší nemocnici na Fifejdách. Když jsme chtěla odběr mozkomíšního moku atraumatickou jehlou (je u ní malá pravděpodobnost postpunkčních bolestí hlavy), musela jsem si jí koupit. Nač to dělat lépe a ušetřit pacienta případných problémů, když to jde udělat klasicky. Má spolupacientka tohle nevěděla a místo 1-2 dnů po odběru moku , byla v nemocnici kvůli tomu, že měla šílené bolesti hlavy celý týden!! Tímto naše zdravotnictví šetří. Atraumatickou jehlou se dá dělat odběr i ambulantně!!
Protože nejsou tady na neurologii zvyklí na atraumatickou jehlu( v jiných nemocnicích standardně odebírají jenom atraumatickou) při mém odběru tam nebyl jen jeden doktor a jedna sestra, jak je zvykem, ale 7 sester i se staniční a vrchní, aby se podívaly na odběr atraumatickou jehlou a ještě tam celkem hlasitě pronášely výroky typu, ještě jsem to neviděla a pod.
Ale mnohem větší problém je, že si sestry pletou pacienty. Chtěly mě poslat na sono břicha, ač jsem se ptala proč já? Za odpověď jsem jim nestála. Druhý den ráno v 6, přiběhla vrchní a jen oznámila mé spolupacientce, že na sono má jít ona. Jenže ta už vykonala potřebu na wc, což před sonem nemá být. A o zachování soukromí škoda mluvit. Velká vizita probíhala na neurologii stylem všichni pacienti se svlečou do spodního prádla a tak čekají na doktory. Mě ani oběma spoluležícím se to vůbec nelíbilo:-((. A pak jsme se musely před celým zástupem doktorů procházet od okna ke dveřím.
Mám stále pocit, že hodně vázne komunikace mezi pacientem a lékařem.
Má neuroložka podle jejich slov by mě léčila, ale neví jak (. To člověku nepřidá. Tak mě stále vyšetřuje. A když na magnetické rezonanci a v mozkomíšním moku je nález je z toho úplně paf.
Z největší pravděpodobnosti mám RS, ale nevím proč to nechce přiznat. Raději vědět a být léčen, než nevědět a mít stále větší problémy.

To jsem já !!!!

Jak jsme jely do nemocnice Olomouc a co se tam ten den stalo!!!!

Posledního července jsem se já a moje milá maminka Jaruška vydaly na cestu autem do fakultní nemocnice Olomouc. Kde jsem měla být hospitalizovaná na oční klinice FN Olomouc.
Naplánovaly jsme si odjezd z domu už na půl sedmé, protože jsem věděla, že Jaruš je velmi nedochvilná a neodjede dříve než v sedm hodin. A stal se zázrak, odjely jsme už v 6.45 hod.
I když milá maminka cestu do Olomouce by měla znát a jezdí tam docela často.Jako obvykle jsme zabloudily.. Jaruš si plete pravou a levou stranu a v některých chvílích mi připadalo, že ten kdo má být hospitalizovaný na očním je J a ne L. Asi 5x jsme špatně odbočili na cestě do Olomouce a 10x v samotné Olomouci. Jaruška i když několikrát ve fakultní nemocnici byla, tak si cestu jako obvykle nepamatovala. Ale i tak jsme asi po třech hodinách do fakultní nemocnice dorazily. Kdybych jela vlakem, tak bych tam byla za polovinu času a peněz. Některé nápady J. svědčí jedině o bezmezné lásce k nejmladšímu potomkovi.
V této chvíli jsme zjistila, že jsem si zapomněla zabalit zubní kartáček pastu. Tak jsme se vydaly hledat drogerii, abych v nemocnici mohla vykonávat zubní hygienu. I počet nočních úborů se mi jevil nedostačující, ale J. mě ujistila, že mi nějaký noční úbor přiveze až mě přijde navštívit. Hlavně, že jsem si omylem zabalila asi 15 párů ponožek a asi 30 balíčků papírových kapesníků. A župan jsem si nezabalila vůbec.
Vydaly jsme se hledat oční kliniku. Podle plánku jsme ji našly a dostavily jsme se na ambulanci oční kliniky. Už tam o mě věděli a proto to šlo hladce.
Ale v této chvíli teprve začala zábava. Poznala jsem kouzelného člověka pana doktora Mlčáka. I když dr. Mlčák očekával, že mu přijede pacientka, které poleze nejméně jedno oko z hlavy a ono nic. Nejprve se mnou sepsal nudnou anamnézu a zeptal se na to, na co se mě už všichni ptali. Tak jsme mu na všechno odpověděla. Pak jsi přečetl všechny lékařské zprávy, co jsem měla. A zeptal se mě jestli vím, že tam budu hospitalizovaná. Odpověděla jsem mu, že to vím, proč bych jinak z Ostravy do Olomouce jela.
Nejdříve mě vyšetřil nerozkapanou a šilhání zkoušel skutečně jen na mě. Poté jsem šla na perimetr a vyplňovala spousty zcela zbytečných papírů. Poté mi sestra rozkapala oči a dr. Mlčák se mi do každého oka díval snad 10 minut. Protože měl rýmu, tak měl na ústech roušku a když mu spadla, tak se omlouval. Protože měl umyté ruce nějakou sílenou dezinfekcí, tam mi ty oči značně slzely. Kdyby tam dali lavor, tak nějaký litřík by nakapal. Poté nastalo nejzajímavější vyšetření dne, zkoušel na mě šilhání v rozkapání a protože si nebyl jistý, jak to má vypadat, tak v tom angažoval i zdravotní sestru, která tam byla. I když ho milá sestra ujistila, že šilhá taky. Ale protože asi nechtěl angažovat další osoby, tak si musel vystačit s ní. Největší sranda byla, když těmito místy procházel dr. Šín a ten nevěřil vlastním očím. Pacientka tam sedí v klidu a dr., Mlčák tam s prstíčkem zkouší šilhavost na sestře. Poté se mi chtělo smát když dr. Mlčák zkoušel šilhání na mě, tak se mi chtělo neskutečně smát a on mi říkal, že tu není nic smíchu. A to jsem nevěděla, že se s tímto kouzelným člověkem budu stýkat po celých 14 dní. Ještě před odchodem na oddělení mě potěšil tím, že odpoledne je vizita a tam se o mě všichni poradí.
Poté jsem se rozloučila s Jaruškou, která mi po celou dobu hlídala věci a odjela výtahem na oddělení 13. tam jsem se převlékla do slušivého nočního úboru dovezeného z domova a očekávala vizitu na pokoji č.6( to jsem ještě nevěděla, že mě za 4 dny přestěhují, asi jsem zlobila). Ve 13.30 dorazila očekávaná vizita s přibližně 10-12 lékaři. Vzhledem k tomu, že v té době bylo na oddělení 7 pacientů, tak to byla značná přesila. Všichni lékaři se dívali, jaký nový zjev mají na oddělení. U mého nemocničního lůžka se rozvinula debata, co se mnou. Nejdříve tam nahodili spoustu odborných výrazů a nahlas přemýšleli co se mnou. A potom mi oznámili, že se mám dostavit na oftalmologickou vyšetřovnu. Tam se většina lékařek chtěla podívat do mých rozkapaných očí a na jednu jsem nahodila takový škleb, že se už podívat nechtěl nikdo. Místní mladí lékaři se skutečně podívat nechtěli, asi už mysleli na to, co budou dělat doma.
A do večerního usnutí se už nic zajímavého nestalo. Jen jsem se sžívala s očním oddělením.A dokonce jsem večer v klidu usnula, protože jsem nevěděla co mě v dalších dnech čeká.

Kdo jsem

Jedna prdlá učitelka z Ostravy. Nyní bohužel dlouhodobě nemocná. Tak mé zážitky až tak nejsou ze školství, ale spíše ze zdravotnictví.
Zálib mám hodně a zážitků ještě více.

tohle není Ostrava :-)))